Osoba husitského vojevůdce Jana Žižky je v naší historii široce známá, zároveň ale ne úplně probádaná, což umožňuje její různé interpretace. Tou nejznámější pochopitelně stále zůstává ta totalitní komunistická, kterou reprezentuje stejnojmenný film z poloviny padesátých let, v němž je logicky vypíchnut odpor vůči zhýralé šlechtě a bohatým, které Žižka nemilosrdně trestal a kořist pak podstupoval těm méně majetným. Po skoro sedmdesáti letech se diváci dočkali nového pojetí celé legendy, které je tentokráte dost velkolepé.

Žižka je v něm vedoucím menší vojenské skupiny, která cestuje po středověké Evropě, kde se nechá najímat v různých konfliktech. Když se ale vrátí domů, zjistí, že Václav IV., který se stal českým králem, je slabým panovníkem a skutečnou moc ukrývá hrabě Rožmberk, který neustále zvyšuje daně a snaží se zabránit cestě Václava IV. do Říma, kde by ho korunoval skutečný papež, čímž by jeho status učinil legálním a oficiálním. Samotný Žižka se královi snaží pomoci, musí ale akceptovat jeho pravidla, v nichž hraje roli snoubenka Rožmberka, kterou má unést. Ačkoli je to proti jeho zásadám, Žižka souhlasí a krásné Kateřiny se zmocní. Tím ale všechno teprve začíná.

Režisér a spoluscenárista Petr Jákl ml. na tvorbě snímku strávil jedenáct let, a jelikož nabyl dojmu, že Žižkův osud se dá interpretovat i mezinárodnímu publiku, zainteresoval do celého projektu Hollywood a pojal ho dost megalomansky a rozmáchle. Sám ale tvrdí, že v jádru jde o český film a tak má být i vnímán. Pokud tedy přistoupíme na tento narativ, což rozhodně není problém, je nutné konstatovat, že snímek je úplně jinde než zbytek zdejší kinematografie, působí svěže, přiměřeně ambiciózně, především ale neprvoplánově a je na něm vidět, že tvůrce o něm přemýšlel, dobře věděl, co chce natočit a nebylo mu jedno, jak to dopadne.

S vizuální stránkou tedy nemá problém a budeme-li se pohybovat v mantinelech zdejších poměrů, celý počin vypadá naprosto výborně, svou špinavostí a temným svícením evokuje středověk, takže dobová atmosféra, v níž není moc optimismu, funguje báječně. Vše je navíc zabíráno solidní kamerou, která to má o něco jednodušší, protože zákoutí zdejších lesů jsou malebná a působivá sama o sobě. Celek pak dotváří příjemný, avšak nikterak výrazný hudební doprovod.

Jak už to u Jáklových filmů bývá, problém nastává při vyprávění příběhu. Ten je sice velmi jednoduchý, ale z nějakého důvodu je vyprávěn zdánlivě složitě a kombinovaně a samotná motivace klíčových postav není úplně jasná. Různých intrik je tu až moc a pochopit, proč je něco třeba udělat, může být pro diváky poměrně složité. O to nemilejší je dost nevyrovnané tempo, protože minimálně v úvodní polovině se snímek nikam neposouvá a působí dost nudně, neboť se v něm nic moc neděje a vše sestává z putování lesem a dialogů, které ale nic moc neosvětlí a velmi často se uchylují k různým patetickým promluvám a instantním životním pravdám. A příliš nevytrhne ani nutná (a nudná) romantická linie, která je podobně klišovitá a předvídatelná.

O něco svižnější, i když také ne nijak závratně, pak je jen akce, která je sice na zdejší poměry epická, chybí jí ale nápaditost a v určitých chvílích i přehlednost, což tvůrce obchází tím, že své hrdiny nechá bojovat v kouřových oblacích a orientovat se je opravdu dost těžké. Někoho možná nemile překvapí i to, že není tak brutální, jak by se asi dalo předpokládat a nějakých vysloveně krvavých momentů je tu minimum a ani chvíle, kdy Žižka přijde o oko, není tak efektní, jak by asi bylo potřeba.

Největším lákadlem pro zdejší publikum pak zůstává relativně hvězdné obsazení. Ben Foster je v titulní roli velmi dobrý a Žižkovi dodává specifické a fungující charisma, které tedy není na první pohled možná vidět, po pár minutách si ale diváky získá na svou stranu a moc nevadí, že občas musí pronášet trochu kýčovité a patetické monology. Velmi podobně na tom je i Sophie Lowe, která udržuje v současnosti nastavenou linii nikoli pasivních ženských hrdinek, dokáže ji ale velmi dobře prodat a navíc mezi oběma představiteli funguje solidní chemie. Dosti výrazní pak jsou ještě "záporáci" Til Schweiger a především Matthew Goode, který si Zikmunda vysloveně užívá, a i když občas lehce přehrává, pořád je dost zábavný. Účast ostatních (Michael Caine, Karel Roden) se omezuje na epizodickou záležitost a nemá smysl se o nich rozepisovat více.

Jan Žižka je tak ve výsledku unikátní český film, který je opravdu jinde než všechny ostatní, do určité míry naplní ambice, které má, je divácký, nikomu se ale nepodbízí a do určité míry probouzí i národoveckou vlnu, která je nicméně v poslední době chápána všelijak. V kontextu podobných světových velkofilmů ale pochopitelně i přes vysoký rozpočet vypadá lacině a působí až béčkově. I proto bude zajímavé sledovat, jak moc se budou lišit ohlasy u nás a v zámoří.

Originální trailer filmu Jan Žižka