Z nich snadno pochopíte, proč je Na hraně zítřka v kritikách označováno za důvod, proč diváci chodí na velkorozpočtové trháky do kina. (Jenom pro jistotu, tamní recenzenti větu považují za pochvalu a není míněna v pejorativním slova smyslu, protože vedle opojné akce film nabízí i prokreslené postavy s vývojem a zajímavý, dobře odvyprávěný příběh.) Čtyři klipy dávají recenzentům za pravdu. 

Mohlo by se zdát, že je v nich důraz kladen na akci, ale není tomu tak (alespoň nikoliv úplně). Za pochodu se totiž dozvídáme důležité informace, které objasňují, proč ve vyprávění došlo k tomu, k čemu došlo, či proč některé postavy jednají způsobem, který se z hlediska selského rozumu může zdát překvapivý. První dva klipy by měly být z úvodní akce, která byla novinářům promítnuta již dříve, a další dva z výcviku, protože se ukázalo, že postava Toma Cruise není jediná, která má - či měla - možnost se navracet v čase o den nazpět.

Co se zprvu zdálo být vážnější variací na Na Hromnice o den více a co vzbuzovalo obavy vzhledem k pro někoho problematickým předchozím Cruisovým hereckým a producentským počinům, je jedním z očekávaných letních blockbusterů. Na místo hrátek s perspektivou a žánrovými konvencemi (Jack Reacher: Poslední výstřel) i stylisticky precizní, ovšem předvídatelné podívané (Nevědomí), se nejspíš dočkáme blockbusteru, který se soustřeďuje na své ústřední postavy. Tak, jak je to ve filmografii Douga Limana zvykem (viz Pan a paní Smithovi či Agent bez minulosti).